Jak se ukázalo, není to kniha o epidemii, jak jsem si myslela, ale je to první díl pětidílné série Útěk z Výhně o dystopickém vězení pro mladé, které navzdory své relativní brutálnosti působí jako young adult zaměřené spíš na chlapce. A byť nemám žádnou potřebu pouštět se i do ostatních dílů, myslím, že docela dobře funguje.
Nejen, že jejich dny jsou kromě věčného strachu, jestli je napadne spoluvězeň a půjdou za to do díry, plné tvrdé práce. Nejen, že za sebemenší provinění je mohou snadno zabít, protože nikomu venku snad nezáleží na tom, co se s nimi stane. Ale někdy se objeví krvežízniví psí mutanti a nebo hůř, podivné znetvořené obludy, odtáhnou pár vězňů z cely, a pokud se některý z nich ještě ukáže, už rozhodně není člověkem. Zkrátka je to místo plné zla, nespoutaných experimentů a netvorů. Ovšem Alex se nehodlá vzdát, a když najde pár přátel, překoná s nimi první týdny hrůzy, možná dokonce spatří tenoučkou naději na hypotetický útěk.
Nejdřív mě okolnosti děje odrazovaly. Extrémně přehnaná podoba věznice, vyjadřování a jednání lidí. Navzdory tomu, že zbytek světa mimo věznici zněl jako normální svět, tedy žádná dystopie, z nějakého důvodu neexistuje spravedlivý proces a každý ignoruje Výheň coby soukromý doslovný koncentrák. Také drasťárny skoro až na dětinské úrovni a skoro až naivně "edgy" - působilo to na mě, jako by autor měl velmi brutální záměr, ale neodvážil se realistického zpracování, takže zůstal u měkčí představy o povrchním vězeňském násilí a tajemných experimentech vágně zlých dozorců a po celou dobu pořád dokola točil dvě tři témata krmení hnusem, tvrdé práce, rvaček a hrozby odtažení do neznámé temnoty. K tomu přidal v tuto chvíli velmi nahodilé náhlé scény jako mutování některých vězňů do příšer. Znělo to zkrátka poměrně nedospěle, a proto mám dojem, že je to spíš čtení pro mladší kluky.
Jakmile jsem ale přijala, že cílovka bude dost rozdílná ode mě, začala se soustředit akorát na děj, vlastně to dávalo smysl a fungovalo. Trochu komornější Hunger Games styl bez rozpracování reálií a s hromadou jen naznačených záhad. Ostatně i v rámci těchto za vlasy přitažených reáliích jsem si jistá, že páchat vraždy před očima dětí a potom je na ně našít tak, že je soud bez okolků odsoudí na doživotí, mutovat některé vězně na děsivé bachaře, nebo naprostá absence kontaktu s příbuznými asi má nějaký účel v budoucích dílech. Nerealistický nezájem světa o osud náctiletých kluků v nedosažitelné věznici ještě nutně neznamená, že neexistují zajímavá tajemství k odhalení, že to není mnohem rozsáhlejší spiknutí a podobně (akorát nikdo ani nepřemýšlel, proč, na druhou stranu hlavní postavy byli mladší puberťáci).
Což není špatný nápad. Sledovat hlavní postavy, jak se v netradičním prostředí snaží nejdřív jen přežít, čímž prostředí přiblíží čtenáři, a pak postupně, opatrně najít únikovou cestu a připravit útěk, mělo poměrně spád. Bylo to krátké, rychlé, snadné čtení, co se nikde moc nezdržovalo. Jednoduchý začátek většího dobrodružství, jenž spočíval v pádu do hrůzy a útěku náctiletých hrdinů ze spárů vražedného systému, jen ne úplně dospěle. Což na cílovku určitě skvěle zafunguje.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat