26. 9. 2017

V Buckinghamském paláci mizí děti a klenoty

Nebo alespoň takový příběh vytvořil můj mozek za oponou spánku. Sem tam vytvoří zajímavý příběh a sem tam hovadinu, a když to zkombinuje, to je teprve něco! Jako se to stalo teď. V Buckinghamském paláci, na královské předvánoční svatbě. A silikonová královna se to všechno pokusila zamést pod koberec!

18. 9. 2017

To byl víkend!

Měl být poklidný. Pohodový. Všechno jsem měla vyřídit během pátka a sobotního rána a pak si užít lenošení s hnusným počasím za okny. Teda mně zase tak hnusné nepřijde, mám ho celkem ráda. Podzim. Kdy ale člověku věci vyjdou, jak si naplánoval? Já vám to řeknu. Když vstupenku do kina zaplatí předem, takže jít musí, pokud nechce skoro dvě kila vyhodit oknem. A přestože není tak těžké vyhodit dvě kila oknem, zvláště, jsou-li to dvě kila peří a ne dvě kila olova, ne každému by se chtělo. Takže akorát Americký zabiják vyšel podle plánu. Voda, opět, rozhodně ne. Byt, kde bydlím, je zjevně na vodu extra citlivý! To takový internet, s ním problém ještě nebyl!

23. 8. 2017

Seriál Sousedé, část 2

První část článku o novém českém seriálu, jenž mě nechal v úžasu zírat na youtube se zornicemi rozšířenými jak po kilu koksu, toho topenářského, už jsem vám uvedla zde. Shrnula jsem v něm o co jde, proč o tom vůbec píšu a nastínila jeho hrůzné poselství. V této druhé části se k němu zase vrátím, ale nejdřív vás seznámím se zbytkem úžasně promyšlených scén, jichž jsem byla svědkem.

22. 8. 2017

Seriál Sousedé, část 1

Měla jsem výpadek příčetnosti. Jinak nelze odůvodnit, že jsem si pustila úvodní díl nového seriálu TV Barrandov - Sousedé. Četla jsem na to totiž spoustu příšerných recenzí (recenzí tvrdících, že je to příšerné), a nedivila jsem se. České seriály pro mě skončily... Četnické humoresky, Strážce duší. Někdy v té době. Ale protože jsem vcelku masochistka (po částech taky), řekla jsem si, že zaplácnu jednu třičtvrtě hodinu tímto novým, vrcholným počinem našich filmařů. A byla to taková bomba, že mi na to jeden článek nestačí.

15. 8. 2017

Tak jsem tu zas!

Pravděpodobně se ode mě teď čeká, že vás přivítám na svém blogu. Byste chtěli, co? Když už jsem ho založila, rýpu se v obalu a struktuře, což mi zabírá nemálo času a odrovnává trochu nervů, a jsem připravená ho začít zaplňovat. A já vás samozřejmě vítám. Ale pro ty, kdo sem náhodou nepřijdou z odkazu vedle, nebo kdo mě neznají, páč já jsem hrozná celebrita, vás také musím upozornit, že sem nějakou dobu budou přibývat staší články, jež jsem publikovala na velice dlouho, konkrétně deset let fungujícím blogu kyllina.blog.cz. Tedy že nejsem začátečník, ale některé první články tak mohou působit.

4. 8. 2017

Jonas Jonasson - Analfabetka, která uměla počítat

Originální název: Analfabeten som kunde räkna
Rok vydání: 2013
Rok vydání v ČR: 2014

Kdysi byla tato kniha ohromně populární, vyskakovala na mě všude a já se hlavně z toho důvodu rozhodla, že ji číst nebudu. Že je tak otravná, až si to nezaslouží (stejně jako kdysi Harry Potter - s obdobným výsledkem). Teď jsem se k ní dostala na letišti, když jsem hledala, čím se zabavit, a v duty free zóně mi padla do ruky. A víte co? Ona je to od začátku šílená a šíleně zábavná jízda.

25. 7. 2017

Úplná Paříž

Paříž. Moje první samostatná zahraniční cesta, kterou mi neorganizovala škola nebo jako kdysi dávno pratetina cestovka, kam bych vyjela autobusem plným známých lidí a všude mě někdo vodil, takže mou jedinou starostí by bylo domluvit se se stánkařem, že chci kopeček zmrzliny. Což by bylo taky jediné setkání s místními. Ovšem na druhou stranu, tohle byl skok do dalšího extrému. Měla jsem totiž vyrazit se svou kamarádkou, která nakonec nejela, a jelikož letenky i ubytování jsem zajišťovala já, bylo to úplně celé v mé režii. A byla jsem tam úplně sama. No a vlastně to bylo... úplně v pohodě.

10. 7. 2017

P. Ritter, Z. Šťastný - Studovali práva

Originální název: Studovali práva
Rok vydání v ČR: 2010

Tuto knihu jsem dostala ještě kdysi během studia, ale neodvážila jsem se ji otevřít, dokud nebylo dávno po něm. Ani nevím proč, snad jsem na sebe nechtěla přivolat smůlu, snad jsem nechtěla závidět jejím protagonistům, že oni "už mají", nebo že jim věci jdou snáz. Ale byla to marná obava, protože jejich studium právnické fakulty, o čemž tato nedlouhá kniha pojednává, rozhodně nebylo snazší.

20. 6. 2017

Émile Zola - Nana

Originální název: Nana
Rok vydání: 1880
Rok vydání v ČR: 1921

Vzpomínám si, že o této knize jsme se kdysi učili na střední v literatuře, a že jsem nikdy příliš netoužila si ji přečíst. Před Vánoci jsem ale procházela knihkupectví a ani největší jednorázová nálož bichlí, jakou jsem si kdy pod stromeček přichystala, mi nestačila. Neměli ale zrovna Inferno (až teď už jsem ho konečně sehnala) a já chtěla alespoň něco. Přičemž mě mezi fantasy, detektivkami ani thrillery nic nezaujalo, takže jsem sáhla po klasice a zvolila si Nanu. Nemůžu říct, že bych litovala, i když dělo to taky není.

18. 6. 2017

Nevědomky supertrendy

Dozvěděla jsem se, že jsem strašně cool. A to beze snahy a dokonce bez mého vědomí! Protože vědomě jsem moc cool nebyla. Když jsem četla závěrečnou řeč, poprvé v životě, klepal se mi hlas. A to jsem ani nevnímala veřejnost, vlastně ani obžalované a sotva senát, ale stejně se mi hlas klepal. Ale jsem prej cool. Prý dávám na odiv, jak jsem přijala sama sebe. Jak se nestydím za svůj vzhled. Protože, a to se podržte, protože jsem pihatá.